Rádi byste o tom mluvili nebo jen pobyli v přítomnosti dalších, kteří to mají podobně?
Zajímají Vás i jiné pohledy na tyto neobvyklé prožitky a zkušenosti?
Pak jste mezi námi srdečně vítáni!

Na návštěvu se nemusíte předem domlouvat.
Účast je dobrovolná a anonymní.
Záleží na vás, jak často budete chtít přijít. Můžete sdílet své zkušenosti nebo jen
mlčet a být se skupinou.

KDY? Každé sudé úterý v měsíci, vždy od 16:30 do 18:00 hod.

Máte-li otázky nebo potřebujete další informace, neváhejte zavolat či napsat:
Mob: 773 915 781, mail: Slysenihlasucb@seznam.cz

Více informací: www.slysenihlasu.cz , www.intervoiceonline.org
www.hearing-voices.org

Skupiny jsou postaveny na vzájemné pomoci, podpoře, toleranci a respektu k druhému.
Každý jsme originál. Je v pořádku, že věci vnímáme odlišně.
Jinakost druhého pro nás může být obohacující.
Jsou bezpečným místem pro sdílení zkušeností jako jsou slyšení hlasů, neobvyklé prožitky, vjemy, myšlenky.

To, co se na setkání skupiny sdílí, o čem se mluví, to tam i zůstává. Ze skupiny se nevynáší.
Skupiny fungují na principech celosvětového Hnutí slyšení hlasů
(Hearing Voices Movement).

Skupiny „Slyšení hlasů“ jsou bezpečným místem, kde je možné:
– Sdílet své zkušenosti jako jsou slyšení hlasů, neobvyklé smyslové vnímání atd.
–  Vzájemně se inspirovat, jak s těmito zážitky zacházet, jak se s nimi vyrovnat.
– Získat jiný pohled na své prožitky a vjemy. Hledat jejich smysl a význam.
– Od druhých dostávat a současně ostatním dávat porozumění, podporu, přijetí a zájem.
– Nebýt na to sám, nemít obavu o tom mluvit a ptát se.

Něco z historie hnutí:
Hnutí Slyšení hlasů (Hearing Voices Movement) je označení pro filozofii, kterou se
zaštiťují lidé a organizace, kteří podporují tzv. Hearing Voices přístup k problematice slyšení hlasů. Iniciátorem hnutí byl Marius Rommus spolu s se Sandrou Escher, oba holandští psychiatři, a Patsy Hage v roce 1987.
·

Slyšení hlasů je chápáno jako jedinečný vnitřní prožitek daného jednotlivce a není ho tedy, samo o sobě, potřeba chápat jako problém či projev duševního onemocnění.
– Hlasy občas slyší i lidé, kteří nevykazují žádné další symptomy, které by vedly
k psychiatrické diagnóze.
– Slyšení hlasů není samo o sobě znakem duševního onemocnění.
– Základním přístupem ke slyšení hlasů je porozumění významu, který pro daného člověka může mít a strategie zvládání běžného života s hlasy
– Slyšení hlasů bývá obvykle spojeno s prožíváním problémů v životě daného
jedince.
– Vhodné strategie zvládání hlasů jsou účinným způsobem, jak zamezit, aby lidem, co slyší hlasy, ztrpčovaly život.