„Když chcete s něčím opravdu pohnout, je třeba projít velkou transformací“.

U mne to vyžadovalo překopat vše, na čem jsem do té doby pracovala, co jsem budovala – v soukromém i pracovním životě. Zbořit vystavěné domečky z karet a totálně se odkopat. Vyjít ze svých pravd, vytáhnout hlavu ze svého zadku a POSTAVIT NOVÉ, PEVNÉ A ROVNÉ ZÁKLADY.

Cesta to nebyla jednoduchá, protože jsem si procházela všemi tématy v krátkém čase. Dá se říct, že vlastně najednou.

Díky tomu jsem pochopila, že často jeden chybný dílek – jedna MNOU vytvořená pravda a přesvědčení v minulosti, se promítla do všech oblastí mého života. A ani jsem si nevšimla, že k tomuto mému pokřivenému úhlu pohledu skládám a přizpůsobuji další a další dílky.

…až najednou, mnou křivě postavená zeď už nedržela. Už ji nešlo stavět takto dál. Už na ni nešlo dál nic „napasovat“. Vše bylo třeba zbořit, opravit a začít znovu. 

Věřte mi, pořádně jsem si mákla, ale jde to. A ta skutečná pravda byla pro mne napřed velmi bolestná, ale s odstupem času velmi osvobozující.

Díky tomu jsem odložila i tíhu v podobě několika zklamání, kterou jsem cítila na prsou a mohla se zase pořádně zhluboka nadechnout a začít volně dýchat.“