Zveme Vás (i úplné začátečníky) na odpolední seminář s konstelacemi. 

Postavíme jich 4 – 5 .

Téma je opět výživné: O zlaté střední cestě – Od oběti k tvůrci – O hledání Svatého Grálu…

BLOG: „Bezpečné vztahy“

Prvním vztahem, se kterým se v životě setkáváme, je vztah s vlastní mámou, na které jsme zcela závislí. Jsme naprosto vyživovaní její energií a jsme obsaženi v jejím tělesném, citovém, myšlenkovém i duchovním poli, prožíváme s ní vše, co ona prožívá. Neuvědomujeme si svojí individualitu, jsme s ní jedno, ve hmotném světě se stává pro nás Bohyní. Pokud je naše matka spokojená a šťastná, jsme také šťastní, pokud prožívá traumatické události, prožíváme je s ní. Prostřednictvím matky přijímáme základní vzorce jak komunikovat se světem a v souvislosti s matkou hledáme způsoby přežití v hmotné realitě a vděčíme jí za život i v těch případech, kdy se hned po narození dostaneme se do výchovy jinam.

Pocit bezpečí patří k základním životním potřebám a už jako malé děti jsme ochotni pro něj podstoupit mnohé. Pokud místo, kde prožíváme své dětství, není v harmonii a rovnováze, naučíme se jako nejslabší a nejzranitelnější člen, poslední příchozí, tuto rovnováhu udržovat. Pokud je prostředí, do kterého se rodíme v souladu s přirozeností, můžeme spokojeně nechat růst potenciál svého vlastního života, ale pokud se ocitneme v traumatizované rodině, je v zájmu našeho přežití věnovat svou životní energii návratu společenství k harmonii. V tu chvíli se často stává, že dítě obětuje samo sebe na podvědomé rovině a v dobré víře ve prospěch komunity, ve které se právě nachází. Uplatňuje se zde ten princip, že pokud přežijí oni, přežiji i já sám. Kolo života se ale pak začíná točit opačným směrem, od života ke smrti. Místo aby starší a zralejší předávali sílu novému mladému životu, mladý život se vyčerpává na úkor starého. Přechází se do jakéhosi krizového režimu. Pro všechny zúčastněné je pak velmi obtížné vystoupit z onoho strastiplného koloběhu bytí. Jako děti jsme v těchto situacích bezmocní, pak dospějeme a mohli bychom už svůj život tvořit na základě vlastní moci, většinou se tak ale neděje. Náš naučený způsob přežití nese v sobě zvrácené vzory chování.

Pokud máme to štěstí a zachováme si schopnost cítit, můžeme pomocí svého srdce postupně odkrývat přesvědčení, která neprospívají našemu životu, a můžeme ony zvrácené vzory začít propouštět. Je to cesta sebeobjevování, která je pro každého z nás naprosto jedinečná. Podmínkou k tomu, abychom se mohli na takovou cestu vydat je v první řadě cítit se bezpečně a mít bezpečný vztah sám se sebou. Protože zde platí pravidlo jak uvnitř tak venku. Životní události, které prožíváme, totiž naprosto přesně odrážejí náš vnitřní svět. Pokud chceme příznivým způsobem ovlivnit vlastní život, je potřeba převzít za něj zodpovědnost, uvidět to malé dítě v nás a dát mu pocit bezpečí. Ujistit ho, že se sami na sebe už může spolehnout, že sami sebe už nezradíme, a že se už neobětujeme ostatním. Že jsme to my, kteří sami sebe podpoříme ve svém životě.  Že jsme to my, kteří znovu otočíme kolem života zpět do směru životodárného. Že plně přebíráme zodpovědnost za svůj život, protože jsme už dospělí a není nikdo jiný, kdo by to za nás mohl udělat. A proto přeji všem odvážným hodně, štěstí, soucitu i lásky na cestě tvoření bezpečných vztahů v sobě i venku