Podoba vztahů mezi lidmi, obzvláště mezi nejbližšími v rodině, je téměř v celém rozsahu určována psychickými vzorci, které si děti přebírají od rodičů. Díky těmto vzorcům cítíme v určitých situacích pocity pozitivní, a v jiných opět pocity negativní.

A díky těmto vzorcům mají též situace v našem životě sklon se vyvíjet určitým přesným způsobem.

Tyto vzorce se do dětské psychiky zapisují přímou rezonancí se vzorci rodičů, nacházejí se tedy mimo vědomou oblast ovládanou vůlí. V dospělosti proto dále fungují automaticky, a to jako pocitové impulsy, které svého vlastníka nutí, aby se v určité situaci zachoval podle takto naprogramovaného vzorce. Volní kontrola je v těchto případech velmi omezená a často spočívá pouze v pokusu alespoň částečně omezit škody, které naprogramované destruktivní jednání ve vztazích k sobě i ke druhým lidem působí.

Ukážeme si, jak tyto vzorce přepsat do konstruktivnější podoby.